Ať chceme nebo ne, velkou měrou
jsme určováni prostředím, ve kterém vyrůstáme a žijeme. Mnoho
z nás je odmalička vystaveno tomu nejhoršímu – češství.
Téměř všichni se proto občas přistihneme při chování, které
nelze označit jinak než jako české. Jak těmto zvířecím pudům
nepodlehnout a zůstat slušným člověkem i mezi Čechy?
Nekrást: Kradení je
národním sportem české svoloče, v této disciplíně nemá
Čech konkurenci.
Chybí mu v tomto ohledu jakékoliv skrupule, bez mrknutí oka
okrade přátele, sousedy i vlastní rodinu. Mezi Čechy je toto
chování běžně tolerováno,
to ale neznamená, že se tak musíme chovat s nimi.
Neuplácet: Čech nedokáže
hrát fair – tak jako nechápe, že zákony platí stejně pro
všechny, tedy i pro něj, je mu naprosto cizí i koncept rovných
šancí. Z pozice síly či pro sebemenší výhodu neváhá
udělat cokoliv, třeba za pětikorunu prodat svoji matku.
Používat mozek: Čech žije
v paralelním světě svých předsudků a paušalizací.
Opravdu jsou všichni příslušníci jedné skupiny zaměnitelně
stejní? I dítě je v tomto ohledu zralejší, než „dospělý“
Čech.
Respektovat ostatní: Všimli
jste si, jak se Čech chová ke slabším, například komunikuje s
dětmi? „Nesahej na to, přestaň, buď zticha!“ A jak
česká lůza plive po chudých lidech či menšinách, netřeba
připomínat. Jen je-li tvrdě vykázán do svých mezí, chová se
patřičně úslužně. Jinak se však Čech povyšuje nad každého,
připadá si ze všech nejchytřejší. Zkrátka platí výrok
jednoho Hornorakušana: „Čech je jako cyklista – nahoru se hrbí,
dolů šlape.“
Komunikovat: Čech je
autista, který se neumí vyjádřit jinak než konfrontací, často
i pěstmi. Všimli jste si, jak se spolu Češi baví? Halekají
jeden přes druhého, aniž by se skutečně poslouchali a reagovali
na argumenty. My jsme dospělí lidé a dokážeme si naslouchat a
porozumět.
Nepoužívat násilí: Je-li
konfrontován s něčím, co přesahuje jeho primitivní vidění
světa (např. nezištné chování nebo ohleduplnost), reaguje
odmítáním a agresivně to potírá. Člověk na potkání neuráží
ani kolem sebe nemlátí!
Nežít jako hovado: Čech se
chlubí tím, že se živí odpadky
celé Evropy. Obléká se nejhloupěji, jak dokáže, a bydlí
v čemkoliv, co má střechu nad hlavou – panelák je jeho
přirozený habitat, a když do rukou dostane historickou budovu, musí
ji zdemolovat. A taky vám Češi ze zelného vnitrobloku udělali
parkoviště?
Mluvit česky: Čech se dorozumívá
zvláštní hatmatilkou zvanou čestyn. Tento pajazyk nezná
interpunkci ani správné skloňování, o nějaké stylistice či
metaforickém vyjadřování nemluvě.
Mít hodnoty: Samozřejmě
jiné než jen peníze, což je kompas, podle kterého se orientuje
Čech. Právě tím, že věříme v něco víc než jen plný
žaludek, se jako lidé odlišujeme od Čecha v prvé řadě.
Čechům už každopádně není
pomoci – morálku či smysl pro realitu nikdy nenajdou. Dali jsme
jim šanci tisíckrát, oni ale bořit a ničit nepřestanou. Jediné
řešení pro naši zemi je jejich vypuzení někam, kde již nebudou
páchat žádné škody. Co nejdál odtud!
