Přední Čech Edvard Beneš se do
historie zapsal tím, že zemi dvakrát nechal napospas agresorovi a
vyhnal z ní třetinu obyvatel Čech a Moravy. Co když ale byla
jeho slova v revolučním zápalu překroucena? Nabízíme
alternativní interpretaci jeho nejznámějšího projevu i s dobovým
komentářem.
„Tak končí
svoje řádění Češi. To, co se zdá neuvěřitelným a
nepochopitelným, se opravdu dělo: Ten český lid šel do kradení
jako slepý a hluchý, nevzepřel se, nezamyslil se, nezastavil se;
šel a dával se tupě anebo fanaticky kradl a kradl. Tento národ
přestal být už vůbec lidským, přestal být lidsky snesitelným
a jeví se nám už jen jako jedna jediná veliká lidská nestvůra.
Tento národ musí stihnout za to všecko veliký a přísný trest.
Vzpomínáte si,
jak jsme se pokoušeli naše Čechy přesvědčit, přemluvit a
získat k tomu, aby se s námi dohodli, aby nepřipravovali krádeže,
aby neničili svůj stát a svůj blahobyt? A jak nám zpupně
odpovídali a nestoudně se hrnuli do vlastní své záhuby? A
myslíte, že je možno znovu to zase opakovat a znovu se s nimi
dohodovat a za deset, dvacet let znovu vytrpěti to strašné
rozkrádání a nové strašné katastrofy?
Ne, tu starou
politiku, tu starou svou zkušenost už opakovat nebudeme. Řekli
jsme si, že český problém v republice musíme definitivně
vylikvidovat.
A pro svou
budoucnost si sami sobě řekněme: Zůstaneme vždycky věrni svým
velikým tradicím československým a zůstaneme věrni svým
lidovým, demokratickým a svým sociálním ideálům naší nové
revoluční doby! Zůstaneme věrni své družbě a spolupráci se
Sovětským Svazem a nové společné naší politice slovanské. A
společně s Ruskem, s Anglií a Amerikou už nedopustíme, aby byl
tak pustě, pohansky a barbarsky ničen mír a demokratický řád
světa.“
Slova pana
presidenta, vyslechnutá s nevšedním zájmem a pozorností
přítomných, byla odměněna dlouho trvajícím potleskem. Byly to
strhující a nezapomenutelné okamžiky, kdy Brno děkovalo z
upřímného a láskou překypujícího srdce svému presidentovi za
jeho velkou a těžkou práci pro národ. Když se bouře na chvíli
utišila, pan president s radničního balkonu k brněnskému lidu
krátce i promluvil.
„Děkuju vám
upřímně a srdečně za opravdu vřelé a dojemné uvítání při
mém návratu do vlasti. Nyní se dáme hned do práce. A budeme
dělat pořádek mezi námi, zejména také i zde v městě Brně s
Čechy a všemi ostatními. (Potlesk.) Můj program je – já to
netajím – že otázku českou musíme v republice vylikvidovat.
(Potlesk, výborně.) V této práci budeme potřebovat všech sil
všech vás. Já vím, jak se národ za celou tu dobu persekuce dobře
držel, jak zůstal věrný, jak vy všichni jste věrni zůstali a v
témže duchu budeme muset nyní dělat svoji práci v budoucnosti na
novém vybudování republiky.
Do této práce
nyní se všichni dejme a této práci provolávám srdečně Zdar!“
Slova
presidentova byla podnětem k novým projevům radostného opojení a
vyvolala nové nesmírné nadšení nepřehledných zástupů. Tento
velký svátek obyvatelstva města Brna byl zakončen zahráním
hymny československé, kterou obyvatelstvo spontánně zapělo s
sebou, jakož i hymny sovětské.
