První, co je třeba se naučit, je základní vítací fráze. Tuto frázi používají Češi při prvním kontaktu s neznámým člověkem. Určuje také charakter další konverzace a je možno ji průběžně během interakce opakovat, čímž Čech nabývá pocitu bezpečí. Tato fráze zní: „A ty seš co za národ??“, případně neformálnější: „Co máš v občance?“
Na tuto frázi lze odpovědět mnoha různými způsoby. Typické bývá: „Tady je to celý na trestní oznámení, už to mají zástupci!!!!“
Jak naši pravidelní čtenáři vědí, Češi jsou tvorové povýtce teritoriální, proto nebuďte překvapeni, když vám Čech rázně sdělí: „Já sem tady doma, ty jen na návštěvě, aby bylo jasno!“ Se skutečným stavem věcí nemá tato fráze nic společného; jedná se o běžnou formalitu, typickou pro přátelsky naladěný kontakt, zpravidla českého samce.
Jak jsme již upozornili ZDE, Češi dle vědeckých výzkumů nejsou lidé. Nedokáží se tedy oslovovat jmény, ta jsou v češtynu tabuizována, a tak je třeba používat některé ze zdvořilostních oslovení. Zvláště frekventovaná jsou „mrtki“ nebo „krysí čůráku“.
Pro běžnou formální konverzaci není ještě nutné ovládat češtyn podrobně, Češi nevyhledávají dlouhé a konzistentní rozhovory, proto nic nezkazíte běžnými konstatováními „Ukrajinci nám kradou práci.“, „Hitler umřel moc brzo!“ nebo okřídleným „MŮŽOU ZA TO CIGÁNI!!!!“ Dáváte tím najevo přátelské úmysly a fakt, že jste včera prochlastali výplatu.
To pro základní sblížení stačí, nebudeme vás zatěžovat zbytečnými frázemi a obraty. Na rozloučenou řekněte Čechovi prosté „Tak táhněte jinam. Nikdo vás tu nedrží!“ a rozejděte se.
Gratulujeme! Nyní jste se seznámili s Čechem.
