Češi zavrhli Husa

Češi si neváží ničeho. Jsou to vandalové, chuligáni, lumpové a šmejdi. Jejich odpor vůči kulturnímu světu se ale nezaměřuje jen na vše ne-české, ale též proti všem, kdo se odvažují v tom proklatém národě zvednout hlavu a usilovat upřímnou snahou o nápravu. Vůči všem těmto dobrým duším chováme respekt, ale jsme si dobře vědomi, že jedna vlaštovka jaro nedělá a jedinec nemůže smýt z národa jeho prohnilost. Mohli bychom tomu věřit, kdyby se Češi ozvali, kdyby řekli: tento zločin je nám odporný, odsuzujeme ho. Ale oni mlčí. Přitakávají tak zlotřilosti a hnusu, který vytváří jejich soudruzi.
Stalo se tak i s velkým duchem své doby mistrem Janem z Husi. Jeho kazatelská činnost prodchnutá mocnou nenávistí vůči špatnému jakoby se obracel k dnešní době. A za výtkami papežencům slyšíme i výtky vůči zlovolným Čechům.




Zradou pak ho Češi vydali, lží zabili, falší jeho ústa umlčeli, hanbou jeho památky poskvrnili, aby ho nakonec zcela zavrhli: Co nám zbylo z Husa? Skoro nic.
Češi jsou proradné plémě, ničeho si neváží. Tuto zemi nenávidí. Úcty neznají. Ani my tedy nemáme důvod je chovat v úctě. I mistr Jan v tom měl jasno. My máme též tisíc a jeden důvod je nenávidět: Čechy v ČR nechceme!