Tak například v písni Zištná láska:
Přeškoda, má milá,
že těch šajnů není:
přes tebe, má milá,
přes tebe tu není.
"Na šajny, ty se ptáš,
budu-li je míti:
a mne se nezeptáš,
budu-li tě chtíti!
Ty sobě snad myslíš,
že jsi ty jurista:
já bych tě nechtěla,
kdybys měl čtyry sta.
Čtyry sta dukátů -
já dvacet trojníků:
přec bych tě nechtěla,
fortelný chasníku!"
Zde vidíme, že Čechové reflektovali již ve svých písních, že jejich ženy jsou prostitutky. Dokonce písněmi smlouvají cenu! Otázkou však zůstává, kde ten chasník vzal tolik peněz. Vždyť jinde si chasník stýská:
Jaký mám trápení;
kalhoty plátěný,
kapsa rozedraná -
šajnů není!
kdyby šajnů bylo,
to by mě těšilo,
to by bylo k mému
vyražení.
Když jsem dost šajnů měl,
chodil jsem, kde jsem chtěl,
chodil jsem na víno
do hospody:
teď už nic nemám,
smutně si vzpomínám,
teda se napiju
doma vody.
Napadá nás jedině, že krádeží přišel chasník k dukátům. Ostatně že krádeže mezi Čechy jsou běžnou věcí nás ubezpečuje další píseň:
Blaze tomu, kdo nic nemá,
nestará se, kam со schová.
Směle lehne, směle vstane,
žádný mu nic neukradne.
O stejném nás ubezpečuje i píseň Dudák.
Zadudej, dudáčku, zadudej,
nebo mi ty zlaté dudy dej!
»Než bych já ty zlaté dudy dal,
radši bych ti na ně zadudal.«
Zadudej, dudáčku, jak umíš,
však ty tomu dobře rozumíš.
»Kterak pak bych dobře zadudal?
Ještě jsem pivíčka nebumbal!
Až já se pivíčka nebumbám,
potom teprv dobře zadudám.«
Tato prostonárodní navíc ukazuje, že Češi nejen, že jsou zloději, ale též alkoholici a lenoši. Než aby dudák dudal, musí se opít. Pozorný čtenář folklorní literatury snadno pochopí, jaký póvl Češi jsou. Zatímco ostatní národové opěvují hrdiny, hrdinské činy a božstva a bůžky, ať už budeme mít na mysli třeba ruské bohatýry v bylinách, či německou světskou epiku, Češi zpívají o tom, jak kradou, jak se toulají a jak prodávají své ženy. Sami se usvědčili, že jsou póvl, špína a verbež. A takové tu v ČR mezi slušnými lidmi nechceme! Ano, je to tak: Čechy v ČR nechceme!
