Češi mají bytostný odpor k práci. Tento odpor je ztělesněn celou kulturou odporných Čechů. Stahují ekonomiku ČR ke dnu. Víc jak půl milionu Čechů odmítá makat, takže dřepí na úřadech práce a vysávají veřejné rozpočty. A ještě si o tom zpívají!
Ručičky nebojte se, vy makat nebudete... Totální převrácení hodnot se projevují dokonce i v různých českých rčeních, jako "co je české, to je hezké" (ale viděli jste Čechy? Copak tahle odporná stvoření jsou hezká?) nebo "zlaté české ručičky" (ale zkusili jste si pozvat českého řemeslníka? Líná verbež, která nač sáhne, to zkazí!), či "co Čech, to muzikant" (což je úsloví, které vzniklo za Rakouska-Uherska v době, kdy byla zakázaná potulka a jediný, kdo se mohl volně pohybovat, byli právě umělci. A vandráci, kterými Češi jsou, se na to vymlouvali, takže c. a k. policisté začali užívat právě tohoto rčení). Tato rčení jsou archaické výrazy kulturního egocentrismu, jedná se o stereotypy, které o sobě Češi rádi šíří, aby zvýšili svou prestiž, aby oklamali druhé. My se ale ošálit nedáme, my víme, že Češi jsou lháři. Jejich rčení tak fungují jen mezi některými obyvateli ČR (vlastně jen mezi Čechy), ale naprosto neplatí v politické, ani ekonomické realitě.
Pak se ale tito Češi mají tu drzost nazývat elitou, vycházet do ulic, dělat bordel a napadat slušné lidi. My toho ale máme dost. Dobře to napsal Jeníček Quinti z Prahy (viz screenshot).
Čechy v ČR nechceme!
