úterý, 25. června 2013

Češi kradou i roční období!


Povahu každého národa a lidského společenství snaží se jeho členové vtělit do pathosu národní hymny. I nám může být dobrým vodítkem: Češi jsou národ původně kočovný, nestálý, se silnou tendencí k poflakování se a vyhledávání co nejpohodlnějšího místa, kde by mohli na čas spočinout a parazitovat. Jejich věčná otázka, kterou si neustále opakují při slavnostních příležitostech, tj. Kde domov můj? Kde domov můj?, nám ukazuje jistou vykořeněnost, která z tohoto paraziticky-kočovnického způsobu života pramení. České plemeno dále popisuje krajinu, kterou na svých cestách obsazuje: Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se jara květ… Pokud toto plemeno vyhodnotí oblast jako dostatečně vhodnou pro parazitování (zemský ráj to na pohled!), usadí se a zemi zabere (a to je ta česká země!).
Na mnohých místech ČR již dnes můžeme pozorovat zničující vliv Čechů na krajinu, vzpomeňme jen například Mostecko, zničenou architekturu v centru a přírodu na okraji Liberce, rozvaliny honosných starých zámků po celém území, a nyní chystanou likvidaci přírodního klenotu – Šumavského parku.
Voda hučí již nejen po lučinách, ale po zásazích Čechů do krajiny zalévá i obydlí slušných lidí, ničí vesnice, města, ba i lidské životy. Bory již po skalinách šumí jen tu a tam a každým dnem je jich méně a méně. A jara květ? Viděli jste snad letos jara květ?
Kam vkročila česká noha, tam zbyla měsíční krajina a oči pro pláč. Česká hymna nás o tom ubezpečuje zcela jasně – takové je české plémě! Zachraňme poslední krásná místa, zbytky zdravé přírody! Nedejme je Čechům! Čechy v ČR nechceme!